Balcarovo malířské dílo je na první pohled inspirováno barokem, jak formálně- caravaggiovským způsobem šerosvitné malby (chiaroscuro) tak i po obsahové stránce- tématy rozpadu, smrti, bolesti a pomíjivé lidské existence v intencích starozákonního „Vanitas vanitatum, omnia vanitas“ (Marnost nad marnost, všechno je marnost). Tato témata zaručují také to, že Balcarova malba i skrze své efektní provedení nesklouzává k líbivosti a laciné podbízivosti. Balcar se tímto programovým historismem řadí ke skupině současných umělců, kteří objevili v evropských dějinách umění bohatý rezervoár inspirace, který je překvapivě nesmírně aktuální a aplikovatelný na problémy současného člověka, který ve své podstatě řeší stejné otázky při konfrontaci se smrtí a tělesností jako člověk v době malíře Michelangela Merisiho dnes spíše známého jako Caravaggio. I když Balcar pracuje s barokní formou a některými jejími tématy, odlišuje ho absence religiózního prožitku, která je s barokem neoddělitelně spjata. Balcarovy malby působí jako vizualizace Senecovy myšlenky: „Celý lidský život je jen cesta ke smrti“, jsou konstatováním, neslibují falešnou útěchu. Balcarovy figurální kompozice jsou nabité emocemi, patosem, lidské figury téměř fyzicky atakují diváka svoji tělesností a naturalismem, což paradoxně činí tak, že se od diváka odvracejí a kroutí se jako Láokoón a jeho synové. Dalším typickým elementem v Balcarových obrazech je motiv krajky, která mu dokonce vynesla přezdívku „Krajkář“- krajku chápe Balcar jako narážku na rozpad formy, na symbolické vyjádření mizení a rozpadu lidského těla po jeho smrti. Krajku Balcar spojuje jak s Erotem, tak i s Thanatem, skrytá erotičnost hraje v Balcarově výtvarném díle významnou roli, Balcarovy figury plné uvadající tělesnosti a živočišné síly ji používají jako štít proti smrti a rozpadu.

Balcar's artworks is at first sight inspired by Baroque, as formally – Caravaggio's way of chiaroscuro painting as well as in the content – topics of decay, death, pain and ephemeral human existence in the intentions of Old testament “Vanitas vanitatum, omnia vanitas” (Vanity over vanity, all is vanity). These topics also guarantee that Balcar's painting doesn't slip even despite its effective realization to godliness and cheap blandishment. With this systematic historicism Balcar ranks to the group of contemporary artists, who discovered a rich reservoir of inspiration in the European history of art, that is surprisingly immensely current and applicable to problems of contemporary man who deals with the same questions in his substantially when confronted with death and carnality as man in the time of Michelangelo Merisi, today rather known as Caravaggio. Even though Balcar works with Baroque form and some other topics, he differs with the absence of religious experience, which is inseparably connected to Baroque. Balcar's paintings act like visualizations of Senec's idea: “The entire human life is only a way to death”, it's a statement, they don't promise a false consolation. Balcar's figural compositions are loaded with emotions, pathos, human figures almost physically attack the viewer with their carnality and naturalism, what they paradoxically do so that they turn away from the viewer and they curl like Laocoön and his brothers. Another typical element in Balcar's paintings is the motive of lace, that has left him be nicknamed “Lacemaker”- Balcar understands the lace as a reference to the disintegration of form, as a symbolic expression of disappearing and decay of human body after its death. Balcar connects lace with Erot as well as with Thanatos, the hidden erotics plays an important role in Balcar's artwork, Balcar's figures full of fading carnality and animal forces use it as the shield against death and decay.

Zobrazit více Zobrazit méně