Obrazy Alžběty Josefy jsou slovy velmi těžce definovatelné, jsou postaveny na paradoxu velmi vytříbeného malířského podání v kontrastu s téměř religiózně působícím prožitkem. Objekty svých maleb zobrazuje vždy s přídechem jakéhosi slovy těžce definovatelného tajemství. Tím pádem malby Josefy působí velmi vyhraněným subjektivním dojmem, o kterém lze velmi těžko hovořit. Tajemství se šeptají a stejně tak Josefyny malby působí tiše, což podtrhuje jejich velmi monochromatická, ale zároveň valérově velmi bohatá barevnost. Josephy se snaží proniknout k prazákladnímu tvaru, což působí v jejím podání velmi transcedentně a mysticky. Wittgenstein kdysi řekl: „ O čem se nedá hovořit, o tom se musí mlčet“, což je tvrzení, které v kontextu tvorby Alžběty Josefy velmi silně rezonuje. U Josefy se tím ukazuje pravá podstata malby, specifický vizuální jazyk, který vznikl z potřeby vyjádřit něco, co je slovy nevyjádřitelné.Obrazy Alžběty Josefy jsou slovy velmi těžce definovatelné, jsou postaveny na paradoxu velmi vytříbeného malířského podání v kontrastu s téměř religiózně působícím prožitkem. Objekty svých maleb zobrazuje vždy s přídechem jakéhosi slovy těžce definovatelného tajemství. Tím pádem malby Josefy působí velmi vyhraněným subjektivním dojmem, o kterém lze velmi těžko hovořit. Tajemství se šeptají a stejně tak Josefyny malby působí tiše, což podtrhuje jejich velmi monochromatická, ale zároveň valérově velmi bohatá barevnost. Josephy se snaží proniknout k prazákladnímu tvaru, což působí v jejím podání velmi transcedentně a mysticky. Wittgenstein kdysi řekl: „ O čem se nedá hovořit, o tom se musí mlčet“, což je tvrzení, které v kontextu tvorby Alžběty Josefy velmi silně rezonuje. U Josefy se tím ukazuje pravá podstata malby, specifický vizuální jazyk, který vznikl z potřeby vyjádřit něco, co je slovy nevyjádřitelné.

The paintings of Alžbeta Josefy are very hard to describe by words, they are based on the paradox of very cultivated painters presentation in the contrast to an almost religious-esque experience. She depicts the objects of her paintings always with an undertone of some secret hard to describe with words. And so the paintings of Josefy seem to be very well-defined subjective impression, that is difficult to talk about. Secrets are being whispered and so Josefy's paintings seem to be silent, which underlines their very monochromatic but at the same time very rich layered colourity. Josefy tries to penetrate to the fundamental shape which in her presentation looks very transcendental and mystic. Wittgenstein once said: “Whereof one cannot speak, thereof one must be silent.” which is a statement which resonates a lot in the context of Alžbeta Josefy's artworks. It's what shows the real substance of painting, specific visual language which originates in the need of expressing something that is hard to describe via words.

Zobrazit více Zobrazit méně