Dnes již zesnulý Zdeněk Beran patří k legendám českého umění poválečné epochy, jeho výtvarná práce obsahovala a obsahuje mnoho prvků z nejdůležitějších proudů a tendencí českého výtvarného umění od šedesátých let po současnost. Mezi léty 1956 a 1962 studoval na pražské AVU, kde navštěvoval ateliér Vladimíra Sychry, dnes již mírně pozapomenutého malíře a grafika, jehož umělecky nejzávažnější práce vznikly již před válkou a které byly silně poznamenány jeho zájmem o lidskou existenci a s tím spjatou pomíjivost lidského bytí. Konec padesátých let a začátek let šedesátých bylo v Československu období, které v sobě neslo výrazné trauma nedávno proběhnutých drtivých změn v české společnosti. Citlivý a talentovaný umělec Beran toto jistě vycítil a snažil se promítnout své vidění reality do svého díla. Nebyl jediný, kdo pociťoval pocity zmaru, destrukce a rozpadu, což vedlo v části umělecké obce k příklonu a zformování nového uměleckého vyjádření dobové reality, na které nemohl již vyčerpaný a režimem zkompromitovaný socialistický realismus relevantně reagovat. Díky tomuto se Zdeněk Beran stal jedním z mála umělců, kteří se účastnili tehdejších neoficiálních výstav tzv. Konfrontací. Beran se tehdy přiklonil k nově formujícímu se slohu-informelu, který byl reakcí některých umělců na dobovou životní realitu. Koncem šedesátých let se Beran vrací k lidské postavě, ostatně ve velmi vypjaté existenciální rovině, ve které můžeme také nalézti odkazy na surrealismus a expresionismus. Tyto umělecké snahy na počátku sedmdesátých let ústí do monumentálního existenciálně laděného environmentu Rehabilitační oddělení Dr. Dr. Beranovo dílo se vyznačuje velmi kritickým postojem k tehdejší společnosti a politické realitě vyjádřeným skrze témata destrukce, rozpadu a pohřbívání. Beranův umělecký odkaz netvoří jen velmi závažné umělecké dílo, které v kontextu českých zemí patří k jeho absolutním vrcholům, ale také množství umělců, kteří prošli Beranovým ateliérem na pražské AVU, kde dlouhá léta pedagogicky působil, že se o nich dá hovořit jako o malířské škole Zdeňka Berana či „Beranovcích“ (z velkého množství vynikajících umělců jmenujme jen: Jana Uldrycha, Zdeňka Trse, Jana Mikulku, Marka Slavíka, Karla Balcara a mnohé další).

Today already deceased Zdeněk Beran belongs to the legends of Czech art from the post-war era. His artworks contained and still contain a lot of elements from the most important streams and tendencies of Czech Art from the 60's to the present day. Between 1956 and 1962 he studied at the Academy of Fine Arts in Prague where he attended the studio of Vladimír Sychra, today a slightly forgotten painter and printmaker of whose most important works were created already before the World War and which were strongly marked by the interest in the human existence and the transience of human beings connected to it. The end of the fifties and the beginning of the sixties there was a time in Czechoslovakia that carried a significant trauma of the recent crushing changes made in Czech society. Sensitive and talented artist Beran surely felt this and tried to project his vision of reality into his artworks. He was not the only one who felt the feelings of wrack, destruction and decay. This made a part of the art scene form a new artistic expression of the contemporary reality, that the exhausted and by the regime compromised socio-realism couldn't relevantly react to. Thanks to this Zdeněk Beran became one of the few artists, who attended the unofficial exhibitions the so called Confrontations back then. Beran at that time inclined to the newly formed style – Informalism, which was a reaction of some artists to life's reality back then. By the end of the sixties Beran came back to human figure, however on a very tense existential level in which we can also find references to surrealism and expressionism. These artistic efforts on the beginning of the seventies open into a monumental existentially tuned environment Rehabilitation department Dr. Beran's work is significant for its very critical attitude towards society back then and political reality expressed through the topics of destruction, decay and burials. Beran's artistic reference doesn't include only a very serious artworks which in the context of Czech Republic belongs to his absolute top but also a lot of artists who have gone through the studio of Zdeněk Beran at AVU in Prague where he worked for a long time. So we can talk about them as the painter's school of Zdeněk Beran or “the Beran's“ (from the huge amount let's name a few: Jan Uldrych, Zdeněk Trs, Jan Mikulka, Marek Slavík, Karel Balcar and many more).

Zobrazit více Zobrazit méně