Hynek Martinec je malíř českého původu v současnosti žijící a tvořící v Londýně. Jeho obrazy jsou umístěny v mnoha sbírkách po celém světě- New York, Miami, Praha (NG), Londýn. Za svůj portrét přítelkyně Zuzany v pařížském ateliéru získal v roce 2007 prestižní cenu Britské portrétní galerie, nutno dodat, že to není jediná výtvarná cena, kterou Hynek Martinec získal. Motivací pro tento chef d`oeuvre Martincova výtvarného díla byla snaha Martince zjistit a zachytit plynutí času v kontextu starých fotografií, daquerotypií, kinofilmu, polaroidu až po digitální věk. Martinec tím tak vlastně zkoumá možnosti fenoménu mimésis, nápodoby skutečnosti, filosofického pojmu, kterým se zabýval již Platón a Aristoteles. Martincovy fotorealistické portréty je možné také vnímat mnohoznačně a ve více vrstvách. Artefakty, které doplňují Martincovy portréty, musejí být chápány symbolicky, Martinec nasává ducha místa a skrze předměty, které nás běžně obklopují a které vkládá do svých kompozicí, sděluje své imprese o stavu společnosti a genia loci. Martincovy portréty lze také chápat jako topograficky přesné mapy jeho citových pohnutek a nálad, sám Martinec hovoří o: „vidění, kdy se místo obličeje objevil jakýsi hustý systém kabelů, různě provázaný uzly, a najednou celou tou sítí zazářila energie…“ Martinec někdy hovoří o svých mystických vizí, které vidí při malování svých obrazů. Tento jev není neznámý, může nám připomenout mistry českého modernismu, kteří měli zálibu ve spiritismu a okultismu a na sebe nahlíželi jako na citlivá média-Josef Váchal, František Kupka či Bohumil Kubišta. Stejně tak nám může na mysl vytanout daguerotypie viktoriánské doby se zálibou ve fotografii zesnulých či transcendentální portrétní fotografie amerického fotografa Williama Mumlera s dušemi zemřelých osob.

Hynek Martinec is a painter of Czech origin living and working in London at the moment. His paintings are included in many collections in the whole world – New York, Miami, Prague (National Gallery), London. For the portrait of his girlfriend Zuzana in the Paris studio he received the prestige award by the National Portrait Gallery in 2007, we must add, it's not the only art award which Hynek Martinec has won. Motivation for this chef d'oeuvre of Martinec's artworks was the effort of Martinec to realize and capture passage of time in the context of old photographs, daguerreotypes, cine-film, polaroid to digital age. Martinec observes the possibilities of the phenomenon mimesis with this, imitation of reality, philosophical notion that Plato and Aristotle dealt with. It is also possible to perceive Martinec's photo-realistic portraits ambiguous and in more layers. Artifacts, that complete Martinec's portraits must be understood symbolically, Martinec sucks the spirit of the place through objects that usually surround us and which he puts into his compositions, he communicates his impression about the condition of the society and genius loci. Martinec's portraits can be also understood as topographic precise maps of his emotional consideration and mood, Martinec himself talks about: “vision, when instead of a face there appeared a heavy system of cables, various binded knots, and suddenly an energy shone through the entire net...” Martinec sometimes talks about his mystic visions, which he sees while painting his paintings. This event is not unknown, it can remind you of the masters of Czech modernism who had the passion for spiritism and occultism and they looked at themselves as on sensitive medium - Josef Váchal, František Kupka or Bohumil Kubišta. Likewise we can think of daguerreotypes of the Victorian age with a passion for photographs of deceased ones or transcendental portrait photography of American photographer William Mumler with the souls of dead persons.

Zobrazit více Zobrazit méně